Toskánské velkovévodství

Toskánské velkovévodství ( Granducato di Toscana, Magnus Ducatus Hetruriae) je historický státní útvar, rozkládající se na vetšine území moderního Toskánska. Existovalo mezi roky 1569 a 1859, kdy rod Medicejských sjednotil své dedictví a spojil mestské státy Florencie (1537) a Siena (1557) s Florentským vévodstvím a získal (v osobe Cosima I.) od papeže Pia V. titul velkovévody. Hlavním mestem Toskánského velkovévodství byla Florencie. Po vymrení rodu Medici pripadlo Toskánsko roku 1737 Františku Štepánovi Lotrinskému a do roku 1860 zde vládla Habsbursko-Lotrinská dynastie skrze svou vedlejší vetev toskánských Habsbursko-Lotrinských. Za boju o sjednocení Itálie bylo Velkovévodství toskánské pripojeno ke království Piemontsko-Sardinskému. Na rozdíl od moderního Toskánska nepatrilo k velkovévodství území Vévodství Massa a Carrara, a do roku 1847 ani území nekdejší republiky Lucca a pozdejšího Vévodství Lucca.