Duševním vlastnictvím se rozumejí výhradní práva k nakládání s
díly,
vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvorivosti, zkoumání a myšlení. Temi jsou myšleny ruzné výsledky více ci méne originálních
myšlenek, námetu, návodu a rešení. Díky své nehmotné podstate lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je spolecností považováno za vhodné k ochrane právní úpravou, vesmes by tedy melo jít o výsledky tvorby, výzkumu, ci jiné cinnosti, které jsou dostatecne jedinecné ci originální.