Náhoda v bežné reci oznacuje jevy, jejichž výskyt neumíme vysvetlit. Pokud neco oznacíme za
náhodný jev, mužeme tím mínit dvojí odlišný názor:
- prícinu ci vysvetlení jevu neumíme nalézt;
- jev žádnou prícinu nemá.
Zatímco v prvním prípade tedy konstatujeme zrejmý stav vecí, ve druhém ciníme navíc záver, který lze jen obtížne dokázat. Objevit jev, který nemá žádnou prícinu, se dosud nikomu nepodarilo. Obhajoba takového objevu totiž vyžaduje vyloucení všech možných prícin jevu. Neexistuje rychlejší postup, než sekvencní vylucování možných prícin jevu. Vyloucí se 1. možná prícina, 2. možná prícina, 3... Tak se pokracuje tak dlouho, dokud není nade vší pochybnost zcela jisté, že byla zvážena již poslední možná prícina jevu, a že pocet možných prícin jevu dospel prokazatelne ke konecnému císlu.