V
páli síla, v
sanskrtu šíla je
indický termín používaný v
hinduismu a
buddhismu, který je do ceštiny vetšinou prekládán jako
morálka nebo
etika. Vychází z úmyslu nepusobit druhým bytostem utrpení. Nejedná se jen o soustavu zákazu urcitého špatného nebo neprospešného jednání ucineného telem a recí. Ale síla také znamená, že v každém okamžiku je prítomno cisté vedomí a zámerné sebeovládání nespáchat neprospešný cin pricházející v úvahu a s tím soucasne vyvstávající rozhodnutí. V
buddhismu síla tvorí první ze trí cástí duchovního tréninku - známý trojlístek morálka, soustredení, uvedomení (síla,
samádhi,
sati). Tvorí tak základní predpoklad dalšího duchovního rozvoje. V rámci
ušlechtilé osmidílné stezky zahrnuje tzv. pravou rec, pravé jednání a pravé živobytí. Síla je také druhou
páramitou (dokonalostí), což je morální cistota v cinech, slovech a myšlenkách a její dovedení k dokonalosti je predpokladem realizace
buddhovství.