Úcel oznacuje to, „kvuli cemu“ (recky
hú heneka) neco jest, neco se podniká nebo deje (
Aristotelés), hlavní cíl ci smysl veci nebo jednání. Predpokládá tedy obecne úcelné, zacílené jednání, které lze popsat tremi kroky:
- predstava vzdáleného úcelu ci cíle, Aristotelova „cílová prícina“;
- vyhledání, vytvorení, obstarání prostredku a
- dosažení úcelu ci cíle pomocí techto prostredku.
V moderní dobe se stále casteji stává, že konecného úcel dosahujeme prostrednictvím stále složitejších retezcu predbežných, pomocných úcelu, které pak slouží jako prostredky na ceste za konecným cílem. O tomto konecném úcelu ci cíli pak ríkáme, že dává smysl celému retezci.