ñ

N (minuskule n) je písmeno latinky. Vyskytuje se v polštine, kašubštine, lužické srbštine, lulejské sámštine, votštine, v latince beloruštiny a pri transkripci kambodžštiny. Reprezentuje palatální nazálu [], vyslovuje se tedy stejne jako ceské n. Znak je složen z písmene N a cárky.

N je 14. písmeno latinské abecedy.

Ñ (minuskule ñ) je písmeno latinky. Vyskytuje se ve španelštine, galicijštine, asturštine, baskictine, filipínštine, chamorro, guaraní, krymské tatarštine a v jedné z abeced votštiny. Znak je složen z písmene N a tildy. Vyslovuje se jako palatální nazála  (ceské n).

Cedilla ci sedila (francouzsky „la cédille“) je diakritické znaménko. Jde o spodní hácek, oznacující zmenu výslovnosti. Používá se hlavne v románských jazycích. Ackoli výraz pochází ze španelštiny (zdrobnelina slova „ceda“, tedy oznacení pro písmeno „zet“), nejvýraznejší použití najdeme zejména ve francouzštine a portugalštine. Samotná španelština používá tento znak spíše okrajove (v prevzatých výrazech) nebo regionálne (katalánština, baskictina). Ve stredoveku se používala rovnež se samohláskami, dnes se používá prakticky jen pro modifikaci souhlásek.

V matematice je faktoriál císla n (znaceno pomocí vykricníku: n!) císlo, rovné soucinu všech kladných celých císel menších nebo rovných n, pokud je n kladné a 1 pokud n = 0. Znacení n! vyslovujeme jako „n faktoriál“. Toto znacení zavedl Christian Kramp v roce 1808.

Haploskupina N je haploskupina lidské mitochondriální DNA.

Nový rádek (zkratka EOL, ) oznacuje v informatice speciální znak nebo sekvenci znaku, která v pocítacovém souboru oznacuje konec rádku, pricemž další rádek zacíná opet u kraje stránky. V programování se tento termín využívá v situaci, kdy konkrétní výsledek operace je závislý na použitém operacním systému nebo nastaveném režimu práce se souborem.

Znelá palatální nazála je souhláska, která se vyskytuje v nekterých jazycích. V mezinárodní fonetické abecede se oznacuje symbolem , císelné oznacení IPA je 118, ekvivalentním symbolem v SAMPA je J.

Prirozeným císlem (císlem z oboru prirozených císel) se v matematice rozumí kladné celé císlo (1, 2, 3, …). V oborech jako matematická logika, teorie množin a informatika se mezi prirozená císla pocítá i nula, což však v teorii císel muže vést k potížím. Tato císla se oznacují jako prirozená, nebot se dají používat pro urcení poctu nejakých predmetu (viz též kardinální císlo), nebo vyjadrování poradí (viz též ordinální císlo). Jsou také nejjednodušší na pochopení, takže výuka matematiky obvykle zacíná u prirozených císel.