Elíša

Elíša, dříve uváděný jako Eliseus (hebrejsky אֱלִישַׁע) byl starozákonní prorok, žák a později následník Elijáše, který působil převážně v Samařsku. Katolická církev jej uctívá jako světce. Význam jména Elíša se obvykle uvádí „Bůh je má spása, osvobození“, může však být také vykládán jako „Bůh je hojnost“. Cyklus vyprávění o proroku Elíšovi je obsažen v 2. knize královské (kap. 2-9), jeho povolání za proroka Elijášem je popsáno již v 1. knize královské, kapitola 19. Elíša byl podle biblického vyprávění původcem mnoha zázraků včetně vzkříšení mrtvého, proto mu tradice připisuje dvojnásobnou dávku prorockého ducha (2 Kr 2,9).

Nachal Eliša nebo jen Eliša (: נח"ל אלישע, podle biblické postavy proroka Elíšy, : Nahal Elisha nebo Elisha) je neobydlená izraelská osada a základna izraelské armády na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Bik'at ha-Jarden.