Napoleon Bonaparte

Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 – 5. kvetna 1821) byl francouzský vojevudce a státník, císar v letech 1804–1814 a 1815. Narodil se na Korsice do rodiny nepríliš zámožného príslušníka úrednické šlechty. V devíti letech jej otec odvezl do Francie, kde jako stipendista studoval v místních vojenských školách. Po smrti otce, ve svých 16 letech, prevzal starost o rodinu, predcasne dokoncil studia a vstoupil jako podporucík do armády. Vzestup jeho kariéry nastal ve chvíli, kdy se jako delostrelecký dustojník zasloužil o dobytí pevnosti Toulon (1793) a byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 v parížských ulicích úspešne potlacil roajalistické povstání, stal se divizním generálem a prevzal velení nad armádami vnitrní a parížské oblasti. Následujícího roku byl na návrh Lazare Carnota jako hlavní opora Direktoria vyslán do války s Rakouskem a poveren velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil nabízené príležitosti, využil revolucního nadšení vojáku a radou vítezství prinutil rakouský dvur požádat o mír. V roce 1799, po nepríliš vydarené vojenské kampani v Egypte, se Napoleon zapletl do politického prevratu, který mel omezit moc dvou zákonodárných snemoven ve prospech mnohem silnejší výkonné moci a stal se celním ze trí vládnoucích konzulu. Od roku 1800 nadále zastával doživotní funkci prvního konzula a o ctyri roky pozdeji politickými machinacemi primel senát, aby jej zvolil francouzským císarem. Vládu si za témer nepretržitého válecného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po tragické kampani do Ruska vojsky VI. koalice zatlacen až k francouzské metropoli a vlastními maršály prinucen abdikovat. Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce internace uprchl a bez jediného výstrelu opet obsadil císarský trun. Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císarství neprežilo více než sto dní. Veškeré Napoleonovy snahy skoncily porážkou v bitve u Waterloo, po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojencu. Ti jej odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrove Svatá Helena, kde ve veku jednapadesáti let zemrel.