Svatý Sebald, je historicky nedoložená postava
poustevníka žijícího v
7. století-8. století, podle jiných
legend v
9. ci dokonce v
10. století. Patron Norimberka, Bavorska a dobytka. Svátek má
19. srpna. Podle nejcastejší legendy žil v
Itálii ve
Vicenzi odkud odešel do
Ríma, odsud ho údajne
papež Rehor III. poslal se svatým Willibaldem do
Bavorska, kde mel na území
Norimberka zemrít. První verohodné datum, které je spojeno s tímto svetcem je až rok
1072, kdy se mel údajne stát
patronem Norimberka. Jisté datum je až rok
1425, kdy ho
Martin V. svatorecil, prestože
církev o jeho cinech ani casovém zarazení nemela žádné zprávy. Toto svatorecení dokládá skutecnost, že církev se k svatorecení chovala pragmaticky, od
12. století bylo svatorecení totiž podmínkou církevního
kultu, protože nekteré kulty nešly zrušit, církev svatorecila jejich objekty. Zázraky, pripisované v legendách Sebaldovi, jsou obecného charakteru, jako navrácení zraku slepci. Po smrti byly jeho pozustatkum pripisovány lécivé úcinky, a jeho
lebkou byly léceny tehotné ženy ve
stredoveku.