magnetický buben

Bubnová magnetická pamet byla používána v pocátcích moderní výpocetní techniky v 50. letech 20. století jako operacní nebo vnejší pamet pocítace. Skládala se z rotujícího bubnu z nemagnetického materiálu s nanesenou feromagnetickou vrstvou, a v malé vzdálenosti od povrchu bubnu byla umístena rada ctecích a zápisových elektromagnetických hlav. Pocet hlav odpovídal délce slova procesoru (další napr. paritní bit slova) a zároven se zapisovalo a cetlo celé slovo. Pamet se adresovala napr. tak, že na ose rotujícího bubnu byla pripevnena kruhová clona s otvory, kde každá kombinace otvoru odpovídala jedné adresa pameti. Kapacita této pameti dosahovala nekolika kilobytu. Prumerná prístupová doba k adrese byla rovna dobe poloviny otácky bubnu.