Bubnová magnetická pamet byla používána
v pocátcích moderní výpocetní techniky v 50. letech
20. století jako
operacní nebo
vnejší pamet pocítace. Skládala se z rotujícího bubnu z nemagnetického materiálu s nanesenou
feromagnetickou vrstvou, a v malé vzdálenosti od povrchu bubnu byla umístena rada ctecích a zápisových elektromagnetických hlav. Pocet hlav odpovídal délce
slova procesoru (další napr.
paritní bit slova) a zároven se zapisovalo a cetlo celé slovo. Pamet se adresovala napr. tak, že na ose rotujícího bubnu byla pripevnena kruhová clona s otvory, kde každá kombinace otvoru odpovídala jedné adresa pameti. Kapacita této pameti dosahovala nekolika
kilobytu. Prumerná prístupová doba k adrese byla rovna dobe poloviny otácky bubnu.