Mezinárodní smlouva je jedním z hlavních
pramenu mezinárodního práva. Zakládají se jí, mení nebo ruší vzájemná práva a povinnosti smluvních stran jako subjektu
mezinárodního práva, tedy nejcasteji
státu. V praxi se krome oznacení
smlouva vyskytují i názvy jako
úmluva,
konvence,
protokol,
pakt,
statut,
charta nebo
dohoda, to však z hlediska mezinárodneprávních úcinku nemá žádný význam. Od mezinárodních smluv je však treba odlišit tzv.
gentlemanské dohody, které sice muže uzavrít predstavitel státu, ale pouze za svou osobu, stát jako takový tím neváže, a také
ciste politická ujednání, které se sice mohou nazývat obdobne, ale strany je dohodly s úmyslem jim mezinárodneprávní úcinky nepriznat (napr.
Jaltská dohoda nebo
Postupimská dohoda z roku 1945).